starověká literatura

Mezopotámie

  • dnešní oblast Íránu a Iráku
  • řeky Eufrat a Tigris
  • 3000 př. n. l. – vznik 1. států
  • psalo se na hliněné destičky
  • vznik písma: Klínové
  • město Ninive – literární památky:
    • elegie – „Nářek nad zkázou města Ur“
    • „Epos o Gilgamešovi“
      • Gilgameš byl mystický král, ze dvou třetin bůh, jeho matka byla bohyně, byl urostlý a silný, chtěl být nesmrtelný, bohové na něj seslali stvůru Enkidu, Gilgameš se s ní spřátelil, bohové seslali na Enkidu horečku → zemřela, Gilgameš zjišťuje, že nesmrtelnost nejlépe dosáhne dobrými a hrdinnými skutky
    • drobnější báje o mezopotámských bozích

Egypt

  • řeka Nil – úrodná oblast
  • 1. říše kolem 3000 př. n. l.
  • psalo se na papyrus
  • písmo: Hieroglyfy – obrázkové písmo
  • knihy mrtvých – svitky, na které se psaly modlitby a rady zemřelým, jak se mají chovat po smrti
  • Nová říše – cca 1360 př. n. l.:
    • Hymnus na slunce
      • biografie – přepracoval Mika Waltari – „Egypťan Sinuhet“ – příběh malého chlapce, stal se lékařem

Čína

  • vzniklo zde rovněž obrázkové písmo, které se přeměnilo ve znakové → až 3000 znaků
  • nejstarší zachovaná památka – „Kniha písní“ – sbírka básní, které vznikaly 12 – 7 př. n. l., ódy, lidové,…
    • sbírku prý celou uspořádal Konfucius – filosof – vytvořil systém norem – Konfucionismus
  • po roce 0 básníci: Li Po, Tu Fu
    • Li Po: tulák, psal o přátelství, volnosti, přírodě
    • Tu Fu: básník společnosti, kterou kritizoval
    • „Zpěvy staré Číny“

Indie

  • první památky vznikají s první kulturou (kolem 2000 př. n. l.)
  • první památky náboženské (souhrn – védy (náboženské texty, oslavné básně na božstva)
    • zapisovali a recitovali kněží – bráhmani
  • psaní na rostlinné svitky jazykem sanskrt (prapředek indoevropských jazyků)
  • nejvýznamnější památky – eposy:
    • „Mahábhárata“ 
      • bajky, politika, pohádky
    • „Rámájana“
      • epos o králi Rámovi (dobrý panovník) a jeho ženě, lidé mají zvířecí podobu
    • „Pančatantra“
      • souhrn bajek
      • používala se jako učebnice pro výchovu princů
      • převyprávěl Ivan Olbracht → „O mudrci Bidpajovi“
    • „Kámasútra“
      • vztahy muž – žena
      • jak o sebe pečovat
      • rady do domácnosti

Palestina

  • žily tam semitské kmeny – po roce 1000 př. n. l. přijaly náboženství 1 boha – judaismus
  • pro podporu monoteistického náboženství vznikaly náboženské texty – dnes označujeme Starý zákon – vznik po roce 1000 př. n. l. – zápis po roce 0, do té doby ústně

Bible

  • ze slova biblia = malé svitky

Starý zákon

  • vznikal celé 1. tisíciletí př. n. l.
  • dokončení 1. století n. l.
  • 3 oddíly:
    • 1) Tóra
      • pět knih Mojžíšových
      • 1. kniha – Genesis (= stvoření), stvoření světa, Adam a Eva, Kain a Abel
    • 2) Proroci
      • historické spisy (knihy soudců a králů), David a Goliáš
      • prorocké spisy – Jeremiášův pláč
    • 3) Spisy
      • žalm (žalozpěv směřovaný k bohu)
      • píseň písní (= Šalamounova píseň – milostné básně, obraz vztahu mezi člověkem a bohem)
      • kniha přísloví (příběhy, jak se chovat)

Nový zákon

  • učení o Ježíšovi
  • 1. část tvoří 4 evangelia, vznikají 0 – 100 n. l.
    • autoři evangelií: Marek, Matouš, Lukáš, Jan
    • téma: život Ježíše Krista, jeho skutky a zázraky
    • nejvíce příběhu: Lukášovo
    • nejmladší: Janovo (ukřižování, smrt, z mrtvých vstání)
    • objevuje se podobenství (alegorie)
  • 2. část tvoří Skutky apoštolů (12 učedníků, kteří po Kristově smrti šíří učení dále do světa)
  • 3. část tvoří epištoly neboli listy (dopisy Petra a Pavla)
  • 4. část tvoří Zjevení Janovo = Apokalypsa (proroctví o konci světa)

 

  • spojením Starého a Nového zákona vzniká Bible → uznávána pouze Křesťany
  • kánon = společně odsouhlasený soubor knih
  • apokryf = nepravověrný text; text, který nebyl uznán za součást Bible
  • Marek má lva, Jan anděla, Lukáš býka, Matouš orla
  • Marek byl patronem Benátek