příměr = básnické přirovnání (její ústa byla rudá jako růže)
paralelismus = jevy, které jsou podobné, podobné znaky, jdou souběžně
antiteze = přirovnání, které vzápětí popřeme protikladem
metafora = obrazné vyjádření, které pojmenovává na základě vnější podobnosti (perly rosy = kapky rosy; stříbrný vítr)
personifikace = přenesení vlastností živých bytostí na neživé věci (špička kostela píchala do modré oblohy,…)
metonymie = básnické pojmenování na základě vnitřní souvislosti (město čeká úzkost ve svých zdech – úzkost obyvatel; čtu Čapka – Čapkovo dílo; město se probudilo ze spaní – obyvatelé se probudili)
synekdocha = poddruh metonymie, kdy nahradíme část za celek (zlaté české ručičky – Češi jsou šikovní; venku nebyla ani noha – nikdo tam nebyl; kam oko dohlédlo – kam dohlédneme;…)
perifráze = opis pomocí typických znaků (Nenadála jsem se, že se tak brzy u vás budou péct svatební koláče = brzy bude svatba; Karel IV = Otec vlasti;…)
oxymorón = nelogické spojení dvou výrazů (živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón,…)
eufemismus = zjemnění (zemřel – zesnul, naše maminka nám včera několikrát promasírovala tváře, až bude růst nade mnou tráva,…)