• 1) jednotlivci (občané)
• 2) organizace (politické strany a hnutí, občanská sdružení, zájmové skupiny)
• vstupují do politiky v otevřených společnostech (forma fungování státu) demokracií
  • politické přesvědčování

Dělení politických stran

Dělení stran

• a) hierarchické (komunistická, nacistická)
• b) demokratické

Tradiční dělení stran

• a) konzervativní (tradicionalismus, konzervatismus, zdůrazňování úlohy státu, obrana stavovských a aristokratických výsad, skeptický názor na možnost lepšího společenského uspořádání)
• b) liberální ( pokrokovost, individualismus, rovnostářství, optimismus)

Další dělení

• pravice: strany konzervativní, monarchistické, statkářské, fašistické
• střed: strany liberální, pokrokové, demokratické
• levice: strany sociálně demokratické, socialistické a komunistické
• nezapadající: národnostně orientované, profesní, náboženské, ekologické apod.

Podle členské základny

• 1) členské (s individuálním členstvím)
  • a) masové (s velkou členskou základnou)
  • b) elitární (výběrové)
• 2) volební (vyvíjejí činnost převážně jen ve předvolebních obdobích) – někdy mají jen funkcionářský aktiv a ani neregistrují své členy

Podle vztahu k vládní moci

• a) vládní – sestavující vládu (buď samostatně nebo v koalici)
• b) opoziční – usilující o převzetí politické moci cestou volebního vítězství
  • 1) parlamentní
  • 2) mimoparlamentní
• c) antisystémové – nerespektující zásady pluralitní demokracie (extrémní pravice či levice)

Funkce politických stran

Základní funkce

• integrační = vytyčování společných cílů a sdružování jejich zastánců
• výběrová = vytváření politických elit, jejich výchova a zapojení do struktur
• zprostředkovatelská = přenášení politických zájmů do státních orgánů, zapojování občanů do tvorby a kontroly státní politiky
• výchovná – vychovávají své členy, aby uměli ovládat politické funkce