Periodizace
- počátky české reformace (cca 1400 – 1419)
- husitské války (1420 – 1434)
- polipanské období (1434 – 1458)
- poděbradská doba (1458 – 1471)
Husitské války
- Příčiny: krize ve společnosti a církvi (papežské schizma, odpustky, svatokupectví); chiliasmus; smrt Jana Husa a Jeronýma Pražského; kazatelská činnost Milíče z Kroměříže, Jana Želivského, aj.
- Spory mezi Husovými přívrženci a malou skupinou katolické šlechty vyvrcholily koncem července 1419, kdy husitští radikálové vedení lidovým kazatelem Janem Želivským vtrhli na Novoměstskou radnici a z jejích oken vyhodili katolickou městskou radu → 1. pražská defenestrace. Krále Václava IV. ranila mrtvice.
Husité nebyli vždy jednotní, dělili se do několika hlavních skupin
- panská jednota – husitská šlechta (Čeněk z Vartenberka)
- pražská města a univerzita – umírnění husité = pražané – např. Jan Rokycana a Jakoubek ze Stříbra, který prosadil přijímání podobojí (utraque)
- polní vojska (chudí lidé, radikální):
- a) orebité – východočeští husité pod vedením Jana Žižky z Trocnova (po jeho smrti roku 1424 nazýváni sirotky, velení převzal Prokop Holý)
- b) táborité – jihočeští husité (1420 založili opevněné město Tábor)
- c) severočeský městský svaz (Žatec, Louny, Slaný)
+ vznik kacířských sekt = heretici: naháči (adamité – nahota, sexualita), pikarti (chiliasmus) – obojí vyhlazeni Žižkou 1421
- Po Václavovi IV. měl na český trůn nastoupit jeho mladší bratr Zikmund Lucemburský, již král uherský a římský. Husité mu však nedůvěřovali, protože ho mimo jiné obviňovali z toho, že nedokázal zabránit upálení Mistra Jana Husa. Zikmund byl tedy zvolen českým králem pouze menšinovou katolickou šlechtou. Husitská šlechta ho neuznávala..
- Zikmund prohlásil Čechy kacířskou zemí a s podporou německých knížat a papeže vyhlásil křížovou výpravu proti husitům a táhl ku Praze. Vůbec prvním, i když drobným střetem husitů s katolíky byla bitva u Sudoměře (1420). Žižkovi, který stál v čele husitských vojsk, se poté podařilo křižáky porazit na Vítkově (dnešní Žižkov, 1420), posléze i u Vyšehradu. Zikmund musel odtáhnout s nepořízenou. Roku 1421 s v Čáslavi konal sněm (sjezd) zástupců šlechty a královských měst. Sesadili na něm Zikmunda z trůnu a zřídili prozatímní vládu, která měla do volby dalšího krále zemi řídit a která měla dodržovat husitský program, tzv. 4 artikuly (články) pražské:
- 1. artikul – přijímání „pod obojí způsobou“ → přijímání těla i krve (chleba a vína) Páně i pro obyčejné věřící (do té doby bylo víno při bohoslužbě vyhrazeno jen knězi)
- 2. artikul – svobodné vykládání slova božího (tedy Bible)
- 3. artikul – zákaz světského panování kněží (duchovní osoba se podle husitů nemá aktivně účastnit politického dění), církevní majetek měla převzít šlechta
- 4. artikul – trestání smrtelných hříchů (např. vraždy) bez možnosti se (viz. odpustky kritizované nejen Husem)
- Za zemského správce byl ustanoven Zikmund Korybutovič z dynastie polských Jagellonců.
- Mezi husity se prohlubovaly názorové neshody, 1422 byl zajat a zabit Želivský. Spor pak skončil Žižkovým odchodem z Tábora k orebitům a dokonce r. 1424 svedl boj proti českým katolíkům a umírněným husitům v krvavé bitvě u Malešova. Žižka poté umírá 1424 u Přibyslavi a do čela vojsk se staví Prokop Holý. Zikmund organizuje nové křížové výpravy, které končí vždy husitským vítězstvím. R. 1426 u Ústí nad Labem, 1427 u Tachova a konečně roku 1431 u Domažlic (této výpravy se účastnil i kardinál Cesarini).
- Husité se v bitvách opírali o vozové hradby a bojovali rozličnými zbraněmi, zpočátku i zemědělským nářadím.
- O husitech víme také na Moravě a v Uhrách, v obou zemích ovšem nebyli zdaleka tak početní jako v Čechách. Proto se husitství stává především českou záležitostí. Husité se snažili svou revoluci „vyvézt“ i za hranice – toto šíření spojené s násilným ziskem potravin a zboží (papež uvalil na Čechy hospodářskou blokádu) se nazývá rejsa (= spanilá jízda; nejdále se husité dostali k Baltu)-
- Po porážce u Domažlic bylo Zikmundovi i papeži jasné, že husity na bitevním poli neporazí, a tak s nimi začali raději jednat. Roku 1433 byli zástupci husitů pozváni na koncil do Basileje, ke konečné dohodě mezi husity, Zikmundem a papežem (lépe řečeno jeho vyslancem, legátem) došlo až po tříletém jednání. Pro dohodu, která byla oficiálně vyhlášena r. 1436 v Jihlavě, se vžil název basilejská (jihlavská) kompaktáta, obsahovala v podstatě potvrzení 4 artikulů pražských jako zemského zákona pro Čechy a Moravu. Naděje na brzké ukončení válek, neúroda, drahota a nedostatek zboží a peněz vnesly definitivní rozkol do husitských řad. Po vyhnání křížových vojsk považovala husitská šlechta radikální polní vojska za zbytečné břemeno a snažila se je rozpustit. Obě skupiny se střetly 30. května 1434 v bitvě u Lipan (u Českého Brodu), husitská šlechta zvítězila. Porážka a pád Prokopa Holého tak přispěly k urychlení diplomatických jednání.
Důsledky:
- vítězný průlom do katolického monopolu: právo přijímat z kalicha (= prakticky uznání nové církve)
- konfiskace některých katolických pozemků (hlavně po uprchlé šlechtě) – počeštění Prahy, aj.
- Zikmund uznán českým králem (neuznán Janem Roháčem z Dubé na hradě Sionu)
- devastace českého území i kultury (obrazoborectví)
- předzvěst reformace