• právo je společenskovědní obor studující právní jevy (např. normativní systém – právní jevy popsané v právních předpisech, právní vztahy, vztahy člověka a práva či státu a práva)
• právo je soubor norem vydaných nebo uznávaných státem, které jsou pro společnost závazné a jejichž dodržování je vynutitelné státní mocí (a porušení státem trestáno – sankcionováno)

Členění práva

a) právo subjektivní a objektivní

• subjektivní – oprávnění jedince (či právnické osoby) chovat se určitým způsobem a zároveň právo vyžadovat povinnosti od druhých
• objektivní – soupis pravidel závazných pro všechny (zákony, nařízení, vyhlášky, aj.)

b) právo hmotné a procesní

• hmotné – stanoví pravidla, obsah práva
• procesní – stanoví postupy k řešení problému

c) právo pozitivní a přirozené

• pozitivní = napsané (skutek je popsán), vyjadřuje zájmy a vůli toho, kdo má moc
• přirozené = vychází z toho, že jsme lidé

Právní odvětví

• veřejné právo – vztahy mezi orgánem veřejné moci a fyzickými či právnickými osobami; nerovné postavení subjektů
  • právo ústavní, trestní právo, správní právo, finanční právo, občanské právo procesní
• soukromé právo – vzájemná práva a povinnosti mezi FO a PO – rovné postavení, nemůže jeden druhého k něčemu nutit, přikazovat
  • občanské právo, rodinné právo, obchodní právo, mezinárodní právo soukromé
• smíšenou povahu má právo pracovní

Právní vědomí, zákonnost

• právní vědomí má dvě stránky:
  • a) znalost práva (neznalost práva neomlouvá)
  • b) názory na spravedlnost (co je spravedlivé)
• právo je minimum morálky
• zákonnost (legalita) – stav společnosti, který je v souladu s právem

Právní řád, právní síla

• právní řád – souhrn všech právních předpisů
• právní předpis:
  • normativní právní fakt
  • různě důležité podle právní síly
• a) zákonné (Parlament ČR):
  • 1. Ústava
  • 2. Ústavní zákon
  • 3. Zákony a zákoníky
• b) podzákonné (Výkonné moci):
  • 1. vyhlášky (vláda, kraj, obce,…)

Právní norma

• obecně závazné pravidlo jednání člověka
  • jeho nedodržení je sankcionováno
  • obecnost a vynutitelnost
• chováním se rozumí činnost:nečinnost
• druhy:
  • a) dělení podle způsobu upravujícím chování adresáta
    • 1) zavazující
    • 2) opravňující
  • b) dělení podle závaznosti
    • 1) kogentní (donucující)
    • 2) dispozitivní (podpůrné)

Platnost, účinnost a působnost právní normy

• platnost – právní norma vytvořena předepsaným způsobem
• účinnost – okamžik, od kdy je podle právní normy povinnost se chovat
• působnost:
  • a) osobní – na koho se vztahuje
  • b) místní – prostor
  • c) věcná – o co jde
  • d) časová – časová okolnost

Právní vztahy

• vztah mezi nejméně dvěma subjekty práva, kteří vystupují jako nositelé subjektivních práv a povinností
• podmínky vzniku:
  • a) daná právní norma (zákoník práce)
  • b) právní skutečnost (uzavření právní smlouvy)
• výsledkem je pracovní právní vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, tedy pracovní poměr
• právní skutečnost je skutečnost, na základě které dochází k vzniku, změně, či zániku práv a povinností

Prvky právního vztahu

• a) subjekty
• b) objekt (předmět)
• c) obsah – oprávnění subjektů
• vedle FO, PO mohou být subjektem právních vztahů i orgány veřejné správy (obce), státní orgány i stát

Právní postavení osoby

• a) způsobilost k právům a povinnostem
  • mít práva a nést povinnosti
  • u FO se liší v právních odvětvích např. v občanském právu vzniká narozením a trvá do smrti
• b) způsobilost k protiprávnímu jednání se nabývá od 15 let
• c) způsobilost k právním vztahům od zletilosti (18 let), svéprávnost závisí i na duševním zdraví – soud ji může omezit