Pedosféra, Zeměpis

pedosféra

  • = půdní obal/kryt Země
  • nejsvrchnější kryt zemské kůry
  • vzniká přeměnou svrchní části litosféry vlivem podnebí, vody, organismů, vzduchu, slunce při půdotvorných procesech
  • zkoumá pedologie

  • složky půdy:
    • 1)
      • plynné (půdní vzduch)
      • pevné (odumřelé organismy, zbytky hornin,…)
      • kapalné (půdní voda)
    • 2)
      • živá = organická = edafon (podílí se na rozkladu odumřelých částí (prvoci, viry, bakterie, houby, červi,…)
      • neživá = anorganická (jíl, písek, zvětraliny, půdní voda, půdní vzduch, humus = nejúrodnější část půdy, která obsahuje optimální počet všech částí odumřelých organismů,…)
  • hlavní funkce: základní výrobní prostředek v zemědělství a lesnictví
  • působením půdotvorných činitelů dochází k půdním pochodům > na jejich základě vznikají půdní horizonty (příčný profilový řez, ukazuje složení půdy)

Půdní horizonty

  • 0) – nejsvrchnější vrstva
  • a) – humusový horizont (čím tmavší tím lepší, nejúrodnější část půdy)
  • b) – horizont obohacen o živiny
  • c) – matečná hornina
  • liší se i barvou

Půdotvorní činitelé

  • 1) matečná hornina (ovlivňuje složení půdy)
  • 2) podnebí
  • 3) georeliéf (sklon svahu, nasměrování svahu, nadmořská výška)
  • 4) povrchová a podpovrchová voda
  • 5) vegetační kryt/biota
  • 6) člověk (svým zásahem a hospodařením, znečišťováním (kontaminací), výstavbou města, erozí půdy)
  • činitelé působí v každé krajině v různých kombinacích > pestrost
  • činitelé ovlivňují úrodnost půdy
    • úrodnost půdy = schopnost půdy poskytnout rostlinám dostatek vody, živin a vzduchu, které potřebují k zajištění úrody
      • a) přírodní – bez zásahu člověka
      • b) kulturní – podílí se člověk (orba, hnojení, zavlažování,…)

Půdní horizonty – půdní druhy a půdní typy

  • podle pestrosti, barvy:
    • a) druhy
      • podle zrnistosti
      • 1) písčitá – velmi propustná, málo humusu, málo úrodná, říční nánosy, u vody, vzniká rozpadem hornin, území, která byla zaplavena mořem
      • 2) hlinitá – velmi úrodná, jílové a písčité části v rovnováze, dostatek živin
      • 3) jílovitá – hodně jílových složek, velmi málo propustná, těžko obdělávatelná, nejhustší
    • b) typy
      • podle zastoupení jednotlivých půdních horizontů
      • základní klasifikační jednotka půdy
      • jednotlivé typy půd vznikly za velmi podobných podmínek
      • 1) dle horizontální členitosti (na základě odlišných podmínek zeměpisné šířky a zeměpisné délky)
        • a) tundrové půdy – subarktické oblasti, permafrost, velmi chudý humusový horizont, a – horizont zamokřuje půdu > vznikají mokřady = gleje, převážně c – horizont
        • b) podzolové půdy – podzolizační proces = silný rozklad nerostů matečné horniny, Skandinávie, vymývání humusu > půda má šedou barvu, jehličnaté lesy (tajga)
        • c) černozemě – mocný humusový horizont > nejúrodnější oblasti: V Evropa + vropská část Ruska, střední Francie (kolem Paříže), střed USA, JV J Ameriky, Afrika – téměř ne, V Austrálie – minimálně, střední a V Asie – Velká Čínská nížina, Pádská nížina
        • d) žlutozemě, červenozemě – původní půdy subtropických lesů, JV Asie, JV Čína, JV USA, J Amerika – okraje tropických lesů, půda obohacena o železo – feralitizace – proces oželeznění > proto červená půda, hlavně horizont B
        • e) pouštní a polopouštní půdy – tropický, subtropický pás, téměř není humusový horizont, na povrchu solná vrstva (vzlínání soli z půdy)
        • f) červené půdy – půdy mezi obratníky, (půdy savan), neúrodné půdy, rychle vyčerpatelné půdy
        • g) červenožluté půdy – vlhké tropy (Amazonie, Kongo, JV Asie,…), rychlý humusový proces, cukrová třtina
      • 2) dle vertikální členitosti
        • a) nivní půdy – blízko řek, údolí řek, málo vyvinutý humusový horizont, často zaplavovaná území, hlavně pastviny)
        • b) lužní půdy – dále od toků, zaplavovány výjimečně > vývin humusového horizontu, hlavně v Evropě úrodné oblasti
        • c) černozemě – dostatek humusové horizontu > velice úrodné oblasti (200 – 300m.n.m.)
        • d) hnědozemě – (v ČR cca 500m.n.m.), svahy pahorkatin, úrodné půdy, len, brambory,…
        • e) ilimerizované půdy – navazují na hnědozemě, proces ilimerizace – mechanický přesun jílových částic z horních vrstev půdy do spodních díky velkému množství propuštěné vody), bez hnojení neúrodné
        • f) hnědé lesní půdy – v Evropě nejrozšířenější, listnaté lesy, minimální množství živin, pěstování plodin s minimální náročností
        • g) podzoly a podzolové půdy – podzolizační proces > dochází k ochuzování půdy, půda se neobohacuje pomocí procesů, hlavně tajgy