• antika – souhrnný pojem pro dějiny Řecka a Říma
• období:
  • 1) homérské/temné období (1100 – 800př.)
    • pro tuto dobu neexistují jiné písemné prameny než eposy
    • existují hmotné prameny/vykopávky
  • 2) archaické (8. – 6. st. př.)
  • 3) řeckých polis (polis = městský stát)(5. – 4. st. př.)
  • 4) helénistické (338 – 146př.)

Homérské/temné období

• období první řecké kolonizace
  • příchod řeckých kmenů do Řecka a Malé Asie
  • řecké kmeny = heléni
  • 1. přicházejí Achájové – kolem 1400př. se dostávají na Krétu, usidlují se i na Peloponésu
  • 2. přicházejí Iónové – usazují se v Malé Asii kolem 1200př., zakládají např. Tróju
  • 3. přicházejí Dórové – přicházejí kolem 1100př. na Peloponés, zakládají Spartu
• Tróju objevil v 19. století Němec Heinrich Schliemann
• jsou zakládána města a vznikají městské státy

Období archaické

• 2./velká řecká kolonizace
  • kolonizace Řeků ve Středozemí
    • snaha získat půdu
    • potřeba získat suroviny
    • potřeba obchodu
• Řekové výborní řemeslníci
• 1. cesty na Sicílii – dobrá půda
• kolonizují pobřeží Černého moře > založili Istanbul, kolonizují pobřeží Itálie, Španělska
• putováním se setkali s Féničany, od kterých převzali abecedu
• město:
  • 2 centra:
    • 1) algora = tržiště
      • chodili se sem radit o obchodech, soudech,…
    • 2) akropole
      • náboženské centrum/chrám
      • modlili se tu
      • na kopci
      • nejznámější je v Athénách
  • 1 despota (v Řecku nazýván tyran) (i městské státy)
    • > raná řecká tyranida
      • systém vlády jednoho, většinou nejbohatšího, správce města, rxchle se střídali
      • Drakón – velmi kruté zákony (drakónistický = tvrdý)
• v Řecku (hlavně v Athénách) se pak začíná rozvíjet demokracie

Období řeckých polis

Athény

• na balkánském poloostrově v oblasti Attika
• zpočátku spravovali nejurozenější > aristokracie
  • 9 archontů
    • vybíráni na 1 rok
    • po vládě odcházeli do areopagu:
      • parlament, velká městská rada
      • dohlížel na dodržování zákonů
      • soudil (zabýval se vysokými tresty – vraždy, vlastizrady,…)
• 6. st. př. – archont Drakón – nechal zapsat první zákony
  • i před ním byly zákony, Drakónovy byly velmi tvrdé
• Solón – archon:
  • reforma správy: vláda nejbohatších
  • rozdělil obyvatele do 4 skupin dle majetku:
    • 1) nejbohatší, veškerá práva, mohli být voleni do všech úřadů, archontem jen 1. třída, v případě války obrana města: 1. třída: vybudovat loďstvo, 2. třída: zajistit jezdectvo (bojovníky)
    • 2) nejbohatší, veškerá práva, mohli být voleni do všech úřadů, archontem jen 1. třída, v případě války obrana města: 1. třída: vybudovat loďstvo, 2. třída: zajistit jezdectvo (bojovníky)
    • 3) střed – většina obyvatel, přístup na lidové shromáždění, v případě války do boje jako těžkooděnci = hoplíté
    • 4) chudí lidé – osobně svobodní, ale nemohli být voleni do žádných úřadů, shromáždění povolena, ve válce jako lehkooděnci, velká chudoba – veslaři
    • otroci – mimo systém, bezpráví, většinou ne do války
• systému se říká oligarchie = vláda nejbohatších
• bohatství podle půdy
• Solón zrušil otroctví pro dluhy – snažil se zadluženým pomoci (př. rozdávání půdy)
• na konci 6. st. př.: Kleisthenés
  • upravil způsob vlády, je považován za zakladatele athénské demokracie
  • zrušil dělení obyvatel dle majetku, rozdělil obyvatele dle území (kde bydleli a pracovali)
  • okolí Athén rozdělil na 10 okrsků – fýl
    • každou fýlu rozdělil na třetiny – trittia > dále rozděleny na démy, v každém trittiu asi 10 dém
      • každý démos vysílal do athénských úřadů své zástupce bez ohledu na majetek a urozenost, zástupci ve všech úřadech (vyšších i nižších), zástupci i v soudech
      • > demokracie (lidé jsou posíláni do úřadů jen jako zástupci)
• Athény dále řízeny archonty a areopagem – lidé svobodně vybíráni
• lidové shromáždění – zástupci z dému na agoru:
  • chodili 1x/měsíc
  • pokud důležité události > chodili častěji
  • byli placeni, že mohli na lidové shromáždění
  • byly voleni na 1 rok
• na lidovém shromáždění mohlo být až 500 lidí
• nezvolení mohli na lidové shromáždění, ale nesměli do něj zasahovat
• lidové shromždění mohlo soudit (vlastizrada, hanobení dobrého jména státu)
• městské státy se setkávaly např. ve městě Olympia na olympijských hrách (sportovní se konaly 1x/4 roky, v jiných disciplínách každý rok, vznikly 776 př. – spolupráce mezi městskými státy), 1896 – olympijské hry obnovil Francouz Pierre de Coubertin)
  • dále recitovali a hráli divadlo (na sportovních)
  • po dobu olympiády neválčili
• kallokgathia = ideál fyzické i duševní krásy
  • člověk má být všestranně krásný a rozvinutý
  • znázorňována i pomocí soch
• scházeli se i z náboženských důvodů (oslavy), nejčastěji v Delfách – věštírna (věštila Pýthie), v Delfách byl velký chrám
  • v Delfách Apollonův chrám
• do čela Athén se těsně před Kleistenem dostal tyran Peisistrátos
  • porušil pravidla vládnutí a vládl sám > tyran
  • z hlediska kultury rozkvět Athén, podporoval kulturu, v Athénách začal budovat akropoli
  • podporoval obyvatelstvo, zemědělství, obchod,…
• po Kleistonově smrti zavedli rituál – ostrakismus = střepinový soud
  • na střep vyrili jméno muže, který nejvíce škodil demokracii, střepy házeli do pytle, pokud se na střepech objevoval opakovaně, byl muž vyhnán

Sparta

• založena Dóry na poloostrově Peloponés
• sloučením zemědělských vesnic, které tam již byly
• propracovali vojenský způsob vlády – vzor vojensky spravovaného státu
• zemědělský městský stát

• 1400 – 1200př. přicházejí Dórové

Společnost

1) Sparťané (příchozí Dórové, veškerá práva)

2) perioikové (příchozí Dórové, svobodní, válečníci, obchodníci apod., střed obyvatelstva)

3) heilóti (původní podrobené zemědělské obyvatelstvo, bezpráví)

• Sparťané potřebovali, aby se heilóti nebouřili, občas na ně dělali výpady
• sparťanský chlapec – do 7 let s matkou, od 7 s ostatními chlapci v „internátě“, cvičení v boji, ve 14 letech zkouška a zařazení k ostatním zkušeným bojovníkům, od 21 mohli zakládat rodiny
• správa: v čele 2 králové, v případě boje 1 král zůstává řídit stát sám, 2. jde jako vojevůdce do války, rovněž proto, aby se zamezilo despocii
  • 5 eforů: podpora a rádcovství králům
  • králové i efoři voleni na 1 rok
  • po službě odcházeli do gerúsie (=rada starších)
    • gerúsie měla právo soudit
  • lidové shromáždění
• Sparta chápána jako důležitý partner

Kultura starověkého Řecka

Náboženství

• řecké státy spojovala společná kultura, jazyk a náboženství
• uctívali řadu malých i velkých božstev, laskavých i obávaných
• 1. z Evropanů vyznávali antropomorfní božstva
• řečtí bohové měli i lidské vlastnosti – na jednu stranu laskaví, na druhou zlomyslní
• cesta k bohům vedla od uctívání přírodních jevů, stromů, vod a podobně přes božstva zoomorfní; původní zvířecí podoba někdy zůstala bohům jako jejich atribut – charakteristický znak nebo vlastnost (např. bohyně Athéna byla zobrazována se sovou)
• někteří bohové jako by ustrnuli na cestě od božstva určitého jevu k lidské podobě. Např. Hypnos je bůh spánku i spánek samotný, Thanatos je smrt i bůh smrti.
• Řecký panteon v té podobě, v jaké ho známe dnes, vznikal velmi dlouhou dobu
• Bohové se do něj dostali různými cestami
• Dia si Řekové do Řecka přinesli ze své původní otčiny, ale s Athénou se setkali až zde, je předřeckého původu.
• Afrodita se na Olympu usadila až v době mykénské a přišla sem z Malé Asie, kde tkví i kořeny kultu Artemidy a snad i Apollona.
• to Řekům ovšem vůbec nebránilo v tom, aby každé božstvo, které přijali za své, nezapředli do složitých příbuzenských vztahů rodiny svých bohů
• Řekové znali 3 generace bohů: uranovskou, kronovskou a diovskou
  • jmenovaly se vždy podle momentálně nejvyššího boha
  • Zeus, jeho sourozenci (kromě Háda) a některé z jejich dětí patří mezi tzv. olympské bohy – Zeus, Poseidon, Héra, Hestia, Demeter, Athéna, Ares, Afrodita, Apollon, Artemis, Hefaistos a Hermes
• Héra: žárlivá manželka Dia, byla ovhránkyní rodiny, žen a manželských dětí
• Hestia: střežila domácí krb a odtud celý dům, a později i stát, proto bylo její jméno uváděno vždy na počátku modlitby
• Demeter: bohyně zemědělství
• Athéna: panenská bohyně s přilbou, ochránkyně paláce, proto stála v boji po boku vládce. Byla také bohyní moudrosti a naučila lidi různým řemeslům.
• Ares: bůh válek
• Afrodita: bohyně krásy, smyslné lásky a jara
• Erós: bůh lásky, dle některých verzí
• Apollon: bůh umění a lékařství, svým stříbrným lukem sesílal a odháněl nemoci, byl doprovázen múzami
• Artemis: sestra Apollona, bohyně přírody, byla zobrazována jako lovkyně
• Hefaistos: bůh ohně a znamenitý kovář, jeho dílny se dle Řeků nacházely v jícnech sopek
• Hermés: ochránce zlodějů a obchodníků, jako posel bohů bděl také nad poutníky

Jazyk

• řada nářečí – navzájem velmi dobře srozumitelné
• v helénistické době se začala vytvářet obecná řečtina, tzv. koiné (společná), jejímž základem byl attický dialekt, jímž se mluvilo v Athénách a okolí
• z koiné během staletí > dnešní řečtina
• jakmile bylo Řecko spojeno v jednu říši, začal se sjednocovat i jazyk

Eposy

• nejstarší řecké literární památky
• výpravné básně přednášené pěvci
• a) hrdinské
• b) didaktické
• nejznámější hrdinské – Illias a Odysseia (téma: Trójská válka)
• jedním z nejproslulejších didaktických – Hesiodos: „Práce a dni“
• Hesiodos: „Zrození bohů“

Lyrika

• epos byl postupně vytlačen lyrickou poezií
• byla přednášena za doprovodu lyry (odtud název)
• nebyla dějová
• milostná, oslavná, útočná, politická, pijácká či didaktická
• nejznámější lyrikové: Sapfó, Pindaros, Alkaios

Divadlo

• hráno při náboženských slavnostech
• přístupné všem bez ohledu na pohlaví či postavení
• herci vždy muži
• hercův hlas byl zřetelně slyšet i v nejvyšších řadách
• tragédie téměř výhradně z mytologie
• nejoblíbenější témata stejná jako u hrdinských eposů
• dramata Aischyla, Euripida a Sofokla se hrají dodnes
• komedie poukazovaly na nešvary tehdejší společnosti a mívaly politický podtext
• nejproslulejší: Aristofanes
• v době helénistické si komedie začaly vybírat náměty z každodenního života, proto jsou oblíbené i dnes

Rétorika

• rétorika (řečnictví) byla uměním, které musel nezbytně zvládnout každý občan, který se chtěl uplatnit na politické scéně
• být dobrým řečníkem znamenalo také větší naději na vítězství v soudní při
• vznikala řada řečnických škol a směrů
• nejproslulejší – Demosthenes (filipiky)

Dějepisectví

• za nejstarší historická díla pokládali Řekové Homérovy eposy
• skutečná dějepisná díla jsou až záležitostí 5. st. př. a pozdější doby
• za „otce historie“ pokládán Herodotos (věnoval se zejména řecko – perským válkám)
• Thukydikes (peloponéská válka – vědeckým způsobem) – opíral se kromě vlastních zkušeností o řadu pramenů
• Xenofón – perské dějiny
• Polybios – především římské dějiny

Věda

• zabývali se: mechanikou, optikou, astronomií, matematikou, filozofií, botanikou, zoologií, medicínou,…
• mnoho mužů, kteří jsou dnes známi především jako filozofové se ve skutečnosti vyznalo v řadě vědních oborů
• nejvýznačnější pozůstatek – odborná terminologie

Filozofie

• velký přínos Řeků lidstvu
• právě tady vznikla zřejmě z toho důvodu, že demokratické zřízení antické polis poskytovalo lidem velkou svobodu a to i názorovou
• počátky: 6. století př. – tomuto období se říká kosmologické, protože se zabývali problémem vzniku světa (Thales z Milétu, Demokritos, Pythagoras)
• druhé období, největší vzestup řecké filozofie, spadá do 5. – 4. st. př., krize polis
• centrem filozofie – Athény
• filozofie se začala více zabývat lidskou společností
• jeden z nejznámějších: Sokrates
• Platón – díla formou dialogů
• začátkem 4. st. př. Platón založil v Athénách největší filozofickou školu – Akademii
• jeden z nejznámějších: Aristoteles
  • jeho otec byl lékařem makedonského krále Filippa, proto se Aristoteles stal vychovatelem Alexandra Velikého
  • založil v Athénách filozofickou školu – Lykelon
• helénistická doba – další rozkvět filozofie
  • ta se nyní dělila na logiku, fyziku a etiku
  • začala vznikat řada nových filozofických směrů a škol
• Epikuros: zastával teorii, že vše se skládá z atomů

Přírodní vědy

• matematika
  • Pythagorova věta (Pythagoras)
  • Eukleidovy věty (Eukleides)
• Thales z Milétu
  • geometrie (Thaletova kružnice)
  • astronomie (dokázal předpovědět zatmění Slunce, k němuž došlo za jeho života)
• Archimedes
  • „Svůj“ zákon (o tělesech ponořených do kapaliny) prý objevil ve chvíli, kdy se ponořil do lázně. Neoblečený údajně vyběhl na ulici s výkřikem „Heuréka!“, což lze volně přeložit jako „Už to mám!“.

Lékařství

• nemoci Řekové původně pokládali za dílo démonů a jiných nečistých sil
• vyhledávali pomoc bohů, a to nejčastěji pomoc Asklepiovu. U Asklepiových chrámů také vznikaly první lékařské školy. Proslulý lékař Hippokrates však hledal příčiny nemoci jinde. Věděl o vlivu prostředí i způsobu života na lidské zdraví.
• Hippokrates kladl důraz na empirická pozorování projevů jednotlivých nemocí. Formuloval také zásady lékařské etiky – Hippokratova přísaha.

Architektura

• nejvýznamějšími památkami – chrámy
  • chrám byl příbytkem boha
  • vlastní svatyně byla přístupná pouze kněžím
• 3 stavební styly:
  • dórský – nejstarší, jednodušší
  • iónský – propracovanější
  • korintský – helénistické období, nejzdobenější
  • zvláštní typ sloupu – karyacidy
    • sochy žen nesoucí kládí chrámu na temenech hlav
• nejstarším známým řeckým (i evropským) chrámem – Héřin chrám v Olympii
• druhým nejstarším je Apollonův chrám v Korintu z poloviny 6. st. př.
  • je unikátní tím, že jeho sloupy nejsou složeny z částí, jak to bylo obvyklé, ale jsou vytesány z jednoho kusu kamene. Díky tomu také přežil několikeré zemětřesení.
• divadlo
  • skládalo se z půlkruhového, stupňovitě se zdvíhajícího hlediště
• závodiště
  • obdélníková závodní dráha byla lemována stupňovitými sedadly podobně jako v divadle a byla dlouhá 600 stop, tedy jedno „stadion“
• obytné domy
  • poměrně často patrové
  • 2 části – mužská a ženská

Sochařství

• Řekové vynikající sochaři
• vyzdvihli lidské tělo
• kalokagathia
• velká část dřevěná
• některé dřevěné se barvily
• vrcholné sovhařství – mramor

Malířství

• hlavně pro zdobení keramiky apod. předmětů – užitkovost
• černočervená barva pro keramiku
• mozaika (oblíbená starověkým národům)
• řecká nádoba = amfora
• amfory sloužily k mísení vína s vodou (řecké víno dost syté)