- archaické období (3. – 2. st. př.) – přejímání z řecké literatury
- klasické období (1. st. př. – 1. st. n.) – zlatý věk
- postklasické období (konec 1. – 5. st. n.) – úpadek státu i literatury
Archaické období
- Římané přejímají novou komedii, přetvářejí ji > vkládají vlastní lidové prvky
- nejznámější představitel Plautus – komedie o hrnci
- pranýřuje se lakota, cílem je pobavit diváka
- motiv převzal v 17. st. Francouz Moliére a napsal komedii Lakomec
- přejímají Homérovy eposy a překládají je do latiny
- Zeus má v Římě jméno Jupiter (2. pád Iova, 3. pád Iovovi)
- Hera má jméno Iuno
- Athéna > Minerva (bohyně moudrosti)
- Afrodité > Venuše (bohyně lásky)
- Poseidon > Neptun (bůh vodstva)
- Ares > Mars (Martovo pole, bůh války)
- Hádés > Pluto (bůh podsvětí)
- Artemis > Diana (bohyně lovu)
- Héfaistos > Merkur (bůh kovářství a příbuzných řemesel)
- Erós > Amor (bůh lásky)
Klasické období
- řečnická próza
- největší řečník (právník a státník): Cicero
- propracoval zejména soudní řečnictví
- uměl dobře pracovat s latinou
- jeho latina je považována za vzorovou
- Caesar:
- tvůrce řečnických projevů
- dílo „Zápisky o válce galské“
- pramen pro dějiny západní a střední Evropy
2. lyrická poezie
- tématika milostná a přírodní
- tvůrce: Catullus
- Vergilius:
- velmi privilegovaný ve starověku i středověku
- Octavian Augusta – přítel a současník
- psal bukoliky (pastýřské zpěvy)
- psal georgiky (rolnické zpěvy) – opěvování půdy a rolnické práce
- byl čten již za svého života
- císař
- epos Aeneis (2. pád Eneidy, 3. pád Eneidě)
- vypráví o vzniku římského panství a o vzniku města Říma
- inspiroval se řeckými bájemi a pádem Tróji
- Horatius: [Horacius]
- básník menšího významu
- skromný a soukromý
- napsal ódy a satiry, ve kterých oslavoval a kritizoval hrdiny, vojevůdce a obecně římskou společnost
- Ovidius:
- dodnes aktuální
- byl císařem poslán do vyhnanství > dosdtal se na pobřeží Černého moře (dnešní Bulharsko), strávil tam přes 10 let a nakonec tam zemřel
- psal žalozpěvy (smutek nad ztrátou vlasti)
- dílo „Umění milovat“ – sbírka milostné poezie
- vlastní Ovidiova dobrodružství
- mladým ženám a mužům rady do milostného vztahu
- dílo „Proměny“ – přepracovává řecké a římské báje, vybírá si postavy, které se změní vnitřně i navenek
- zdroj pro výtvarná díla
- proměnlivost člověka a pomíjivost světa (hlavní témata)
Období postklasické
(1. st. – 476. n. l.)
- úpadek římské literatury
- krátké satirické básně (rozvoj satiry)
- nejznámější – epigramy (autor Martialis [Marcialis])
- epigram – krátká útočná báseň s pointou
- Satyricon (autor Petronicus) – již to není báseň (prózou psané epické dílo), děj: cesta propuštěných otroků (3 přátelé), hledají práci a obživu, cestou zažívají různá dobrodružství
- Hostina u Triamalchina (jediná celistvá dochovaná scéna, propuštěný zbohatlý otrok) – probírají se otázky společnosti, co se jedlo, pilo,…
- kritika tehdejší římské společnosti
2. filosofie
- představitel: Seneca
- vychovatel císaře Nera (sadistický, brutální)
- stoická filosofie (cíl: aby se člověk nevzrušoval okolním světem, aby žil sám ve svém klidu a míru)
- opakem stoické filosofie je korejská filosofie
- Seneca spáchal sebevraždu (v horké lázni si podřezal žíly)
3. historické spisy
- historikové se snažili postihnout vývoj římské říše
- zejména 2 historikové: Livius a Tacitus (zmiňuje i českou oblast)