- období archaické (8. – 6. st. př.) – hlavní prameny – Homérovy eposy
- období attické/klasické (Attika – oblast kolem Atén), doba velkého řeckého divadla, 5. – 4. st. př.)
- období helénistické (340 př. – pol. 2. st. př.)
Období archaické
- archaický (= hodně starý)
- vznik bájí, bajek (autorem bajek je Ezop > inspirace v 17. st. – Jean de la Fontaine)
- Homér: 2 eposy
- Illias (trójská válka, Meneláos + Helena x Paris, končí zradou, jablko sváru, Paridův soud (řešení), trojský kůň, danjský dar (dar, který nadělá více škody než užitku), válka trvá 10 let, Řekové = Danaové)
- Odysseia – líčí osudy 1 bojovníka Odysseia > Poseidon ho nechá 10 let plavit se po mořích > po 10 letech se vrací do své vlasti
- věrná Penelopé/věrná jako Penelopé
- Penelopé 10 let na Odysseia čekala
- eposy jsou nejdůležitější z mála archaických spisů
- eposy přinášejí souhrn o řeckých bozích
- eposy přinášejí informace o doloženách městech (Trója, Sparta)
- doklady o trójské válce probíhající okolo 1100 př.
- jsou psány časoměrným systémem
- eposy nejsou kompletní, daly se však později z poznatků doplnit
- inspirovaly celou řadu umělců
Lyrická poezie
- Anakreon – téma: víno, ženy, zpěv
- Sapfó – kolem 500 př na ostrově Lesbos – založila školu pro dívky, v básních je uctívala, měla i vztahy s muži, milostná lyrika, „lesbická láska“
- poezie se hlavně recitovala (ústní tradování), básně se provázely hudebními nástroji > panová flétna, lyra; mohli ji recitovat i potulní pěvci > ve středověku si je brali pánové na své hrady
Období attické/klasické
- centrem kultury i literatury jsou Atény
- rozvíjí se básnická tvorba
- nejvýznamnější díla jsou dramata – především tragédie
- počátky starořeckého dramatu jsou lidové hry na oslavu Dionýsa
- nejprve skupinová hra, postupně se přidávají 1 nebo 2 hlavní herci, skupina zůstává – tvoří sbor nebo chor
- 1. dramatik, který psal tragédie – Aischylos (kolem 500 př.)
- Oresteia (Orestess – řecký hrdina, snaží se pomstít vraždu svého otce Agamemnóna, na konci umírá i Orestess)
- Sofoklés:
- připojuje 3. hlavního herce
- „král Oidipus“
- „Antigona“
- „královna Elektra“
- „král Oidipus“: věštba: syn zabije svého otce, oidipovský komplex (dále se rozšiřuje v literatuře a psychologii) (Oidipus si vezme za manželku vlastní matku)
- Ezop:
- pravděpodobně otrok (propuštěný)
- procestoval Řecko, Egypt a Mezopotámii
- žil 51 – 56 let
- zakladatel bajky
- literární stereotyp
- tragédie je nejcennější
- „král Oidipus“ a „Antigona“ – nejvrchovatější díla
- v tragédiích zde lidé umírají
- děj Antigony – láska dcery k otci
- dramatik: Euripidés
- ve svých dílech prokresluje ženské postavy z hlediska psychologie díla
- hlavní postavou je Médeia (Íáson + Argonauté)
- dramata většinou veršovaná
- kromě hrdinů vždy bohové
- deus ex machina = bůh ze stroje – ve chvíli vyvrcholení konfliktu do děje zasahuje bůh > nějak ho vyřeší
- autor komedií: Aristofamés – dodnes se hrají hry „Žáby“ a „Oblaka“
- účastnil se peloponéské války (Sparta x Atény)
- neměl válku rád > v komedii ji kritizuje
Období helénistické
- nástup Alexandra Velikého/Makedonského
- helén = Řek
- helénistické období zasahuje (kultura se šíří) mimo Řecko > celý Balkán, Itálie, Malá Asie, Orient,…
- literatura získává kosmopolitní ráz – řecká kultura se šíří mimo Řecko > vstřebává okolní vlivy
- řecké vlivy + okolní vlivy
- kosmopolitní = světový, všeobecný
Oblasti tvorby
- řečnictví = tvoří se útočné politické básně (autor: Démosthenés), nesouhlasil s makedonským vpádem
- útočné politické básně = filipiky (podle Filipa Makedonského (makedonský král))
- tvoří se nová komedie (pronikají hovorové až vulgární prvky)
- představitelem byl Meandros
- bukoliky = pastýřské písně, idylické vylíčení přírody, přírodní poezie