• počátky – polovina 19. století
• zakladatel August Comte (1798 – 1857)
• sociologie je vědou teoreticko – empirickou
• zkoumá konkrétní fakta o společnosti, zhodnocuje je, provádí sociologické výzkumy a klasifikuje a zároveň vytváří různé teorie o dalším vývoji společnosti

Předmět zkoumání

• společnost (v určitém historickém, prostorovém, kulturním a sociálním kontextu), společenská kultura, sociální vztahy a jevy
• August Comte – dílo „Kurz pozitivní filozofie“ – člení společnost na společenskou statiku a dynamiku
• statika = společenské struktury, instituce
• dynamika = společenské změny, vývoj, konflikty

Paradigmata

• = specifický úhel pohledu, souhrn základních představ a metod
• 1) objektivistické – společnost je systém daností, na které jedinci či skupiny reagují, které jejich chování předurčují a determinují
• 2) interpretativní – člověk danosti uvádí v život svým jednáním, tím jim dává význam a smysl potvrzuje, jak jim rozumí
• 3) konsenzuální – rozpracovává směr strukturální funkcionalismus – sociální řád je založen na minimálním koncesu, společnost je chápána jako soubor prvků, které jsou provázány v určité struktuře a které mají určitou funkci vzhledem k celku
  • představitelé: Falcott Parsons a Robert Merton
• 4) konfliktuální – kritická reakce na 3), ptá se, pro koho je daný stav funkční, komu daná instituce slouží, a protože slouží jedněm v neprospěch druhých, snaží se to druzí o změnu
  • představitelé: Ralph Dahrendorf, L. Coser, R. Collins

Vazba na jiné (společenské) vědy

• historie
• ekonomie
• psychologie
• politologie
• antropologie
• filozofie

Etapy vývoje sociologie

• před vznikem jako vědy = protosociologie (problémy společnosti řešeny v rámci filozofie)
• 1. etapa – druhá polovina 19. století
  • makrosociologie – období velkých teorií o společnosti
  • představitelé: August Comte, E. Durkheim, Max Weber, Karl Marx, Herbert Spencer, V. Pareto, F. Tonnies, G. Simmel
• 2. etapa – mikrosociologie – období mezi světovými válkami; těžiště v USA – sociologické výzkumy o každodenních sociálních jevech (rodina, práce, kultura, kriminalita, prohibice aj.) sociologové „jdou do ulic“
• 3. etapa – po 2. světové válce – spojení makro a mikrosociálních problémů – téma globalizace je makrosociální, změny rodiny, venkova, vzdělávání, konzumu jsou mikroproblémy

Sociologie 19. století – makrosociologie

• August Comte (1792 – 1857)
  • Němec
  • společnost dělí na sociální statiku a dynamiku
  • vývojově rozlišuje koncepci tří stadií:
    • 1) teologické (lidská víra v bohy, duchy, nadpřirozené zásahy)
    • 2) metafyzické stadium – lidé vyměňují božstva za abstraktní či spekulativní pojmy – substance, absolutní idea apod.
    • 3) pozitivní stadium – rozvoj vědy, člověk se snaží odhalit zákonitosti rozumem, empirickým výzkumem. Odhalením se předejde sociálním otřesům.
• Emile Durkheim (1858 – 1917)
  • Francouz
  • sociologie je věda o sociálních faktorech, které lze zkoumat jako věci. Splňují 2 vlastnosti:
    • a) jsou situovány mimo individuum
    • b) mají vůči jedinci donucovací ráz
  • tedy jsou objektivní a zároveň jednání jedinců ovlivňují (působí na člověka nátlakem)
  • zabýval se také dělbou práce – pro moderní společnost je typická rozvinutá dělba a tzv. organická solidarita
• Max Weber (1864 – 1920)
  • Němec
  • sociologie je věda o sociálním jednání
  • to je spjato s aktivitami lidí, proto je sociální jednáná smysluplné a orientované na druhé lidi
  • společnost je souhrn jednajících individuí
  • rozvíjel uvažování o politice – problém moci, autorita a legitimita; zavedl pojmy jako ideální typ (tradiční, charismatické a legální panství)
  • proti Marxově třídní koncepci navrhl koncepci vrstev
  • dílo: „Protestantská etika a duch kapitalismu“
• Karl Marx (1818 – 1884)
  • třídní pojetí společnosti, mezi třídami je antagonismus vyplývající z vlastnictví výrobních prostředků (jedni vlastní, druzí ne)
  • ekonomická analýza kapitalistické společnosti, vykořisťování, nakonec povede k sociální revoluci
  • první etapa vývoje – prvobytněpospolná společnost – a poslední – komunismus nemají třídy
• Herbert Spencer (1820 – 1903)
  • Brit
  • představitel tzv. organistické školy
  • přirovnal společnost k biologickému organismu a interpretoval ji jako systém vzájemně provázaných prvků. Každá část přispívá k přežití celku
  • vliv na strukturální funkcionalismus
  • zastánce evoluční teorie vývoje – vývoj je založen na zdokonalené adaptaci na vnější prostředí
• Vilfredo Pareto (1848 – 1923)
  • Ital
  • teorie cirkulace elit jako základ vývoje
  • elita = skupina osob zaujímajících v určitém systému vůdčí roli a to buď díky svým individuálním schopnostem, profesionálním kvalitám či sociálnímu postavení
  • ke střídání elit dochází rozporem mezi schopnostmi a sociálními pozicemi, které zaujímají
• Ferdinand Tonnies (1855 – 1936)
  • Němec
  • definoval 2 formy lidského soužití: pospolitost (sociální útvar spočívající na kladných a spontánních citocývh vazbách mající svůj původ v rodině; intimita umožněna malým rozsahem skupin a podobnými zájmy)
  • společnost – typická pro moderní dobu, množství neosobních vazeb, chladná kalkulace vztahů – zisk, lidé se navzájem odcizují a vnímají se jako nástroj k dosažení svých cílů

Sociologické koncepce společnosti

• z hlediska historického vývoje jsou 4 typy:
  • a) archaická společnost
  • b) tradiční společnost
  • c) moderní společnost
  • d) postmoderní společnost

a) Archaická společnost

• společnost lovců a sběračů, do 7. tisíciletí př., do neolitické revoluce
• jednoznačné rozdělení mužských a ženských rolí ve společnosti
• převážně kočovný způsob života v tlupách a kmenech

b) Tradiční společnost

• lidé začínají cíleně pěstovat plodiny (hrách, bob, len, ječmen, aj.) a domestikovat zvířata
• snaha o stálý přístup potravin, začínají obchodní vztahy
• komplikovanější dělba práce, společenství je širší, sociálně strukturované a hierarchicky uspořádané
• lidé zaujímají takové statusy, do kterých se rodí. Velký vliv náboženství.

c) Moderní společnost

• průmyslová, industriální
• výrazné změny v zemědělství, průmyslu, dopravě
• účelem výroby přestává být uspokojování vlastních potřeb, ale směna; tvorba zisku
• dochází k propojování trhů a vzniká trh nadregionální
• změny ve struktuře společnosti (buržoazie, proletariát, aj.)
  • c1) Procesy v moderní společnosti
    • industrializace - přechod od ruční výroby k velkovýrobě, technický rozvoj a využití nových zdrojů energie (parní stroj, telegraf, elektřina, pašová výroba aj.)
    • specializovaná dělba práce v továrnách
    • migrace obyvatelstva z venkova do měst
    • urbanizace – rozrůstání měst, vyšší koncentrace obyvatel, vztahy mezi lidmi se stávají neosobní, nestálé, růst kriminality
    • sekularizace - zesvětštění, snížení vlivu náboženství, objevuje se ateismus
    • růst významu vědy - technický pokrok, ovlivňuje každodenní život

d) Postmoderní společnost

• od 70. let 20. století
• znaky: globalizace, kulturní relativismus
• přesun značné části populace z výroby do služeb
• procesy: „konzumní společnost“ – konzum je nový „fetiš“
• postindustriální