• = děj, při kterém se kmitavý pohyb šíří prostředím díky silové vazbě mezi jednotlivými částicemi prostředí (atomy, molekulami nebo kuličkami spojenými pružinou)
• zdroj vlnění – mechanický oscilátor, který vykonává netlumené harmonické kmitání, pohybuje se s frekvencí f a periodou T
  • díky silám se rozkmitají další body
• kmitání se šíří prostředím rychlostí v – tím větší, čím jsou větší síly mezi částicemi
• vlnová délka (lambda) = vzdálenost, do které se vlnění rozšíří za dobu 1 periody kmitání zdroje
• lambda = v * T

Postupné mechanické vlnění

• zdroj vlnění – oscilátor (harmonické a netlumené kmitání)
• šíření kmitání → vznik vlnění → síla mezi body prostředí
• rychlost šíření vlnění v → čím větší F, tím větší v
• vlnění je děj s dvojí periodicitou v čase a v prostoru

Vlastnosti postupného vlnění

• amplituda všech kmitajících bodů je stejná, body ji však nedosahují ve stejných časech
• všechny body prostředí kmitají se stejnou frekvencí jako zdroj
• body prostředí nekmitají synchronně, mají různou fázi
• synchronně kmitají pouze body, jejichž vzdálenost je rovna celočíselnému násobku vlnové délky

Skládání vlnění

• = interference – jev, který nastává, když se v jednom místě skládá vlnění ze dvou nebo více zdrojů
• uplatňuje se princip superpozice – algebraický součet výchylek je celková výchylka

Stojaté vlnění

• vzniká, jestliže se v určité oblasti prostoru spolu skládá postupující a odražená vlna

Vlastnosti stojatého vlnění

• všechny body mají stejnou frekvenci, stejnou jako zdroj vlnění
• různé body prostředí mají různé amplitudy a svojí amplitudy dosahují všechny ve stejný okamžik
• některé body mají nulovou amplitudu – to jsou uzly
• některé body mají maximální amplitudu – kmitny
• stejnou fázi mají body mezi dvěma uzly

Chvění mechanických soustav

• u postupného vlnění se nepřemisťuje hmota, prostorem se šíří energie
• chvění = příčné stojaté vlnění, které vzniká na prostorově omezených tělesech, která jsou různým způsobem upevněna
• v místě upevnění je vždy uzel vlnění